Výhodou keramické dlažby je zejména její odolnost a trvanlivost. Podlaha se neodře, ani neprošlape desítky let. Jednotlivé dlaždice mohou být lisované nebo tažené. Lisované dlaždice vznikají z jemných granulí, jež se tvarují v lisu za vysokého tlaku. Tažené dlaždice se dělají ze suroviny v podobě těsta, jemuž se vtiskuje tvar protlačováním přes příslušné tvarované ústí speciálního lisu. Dlaždice mívají různé tvary a rozměry (formáty). Nejčastěji to bývají čtverce nebo obdélníky, existují také šestihrany či osmihrany. Dlaždice s plochou menší než 90 cm2 jsou označovány jako mozaika. Největší standardně vyráběné keramické dlažby mají délku strany 60 cm, speciální výrobky 90-120 cm. K dlaždicím se nabízí řada doplňkových prvků, jako jsou přechodové stupně, schodové tvarové lišty, rohové a zakončovací lišty atd...
Čtvercové dlažby se dají položit dvěma způsoby:
Na střih:
Jednotlivé dlaždice se pokládají rovnoběžně se stěnou a spáry probíhají ve čtvercové nebo obdélníkové síti.
Na koso:
Dlažba se pokládá pod úhlem 45° vzhledem ke stěně.
Obdélníkové dlažby, stejně jako čtvercové, mají dvě různé možnosti položení:
Cihlová vazba:
Dlažba se pokládá rovnoběžně se stěnou. Jednotlivé kusy jsou vůči sobě různě posunuty. Nejčastěji se jedná o posunutí o půlku délky.
Parketová skladba:
Jednotlivé obdélníky se otáčejí o 90° a vytvářejí skladbu jako parkety. Tato skladba se používá nejčastěji u dlažeb s designem dřeva.
